Kvetoucí zahrada


Vždycky když přišlo jaro a už se dalo venku něco dělat, vrhli se naši rodiče do práce. Muži chodili kolem domu a do dílny, aby vyspravili to či ono a maminky s babičkami se vrhaly na zahrádky, aby tam zasadily, co je potřeba nebo co se jim líbí. Protože byl velký rozdíl mezi zahradou květinouvou a zahradou zeleninovou. Tam vládly třeba okurky nebo brambory, ale v zahradě květinové to byly jen a pouze květiny. I když třeba taková slunečnice je zároveň užitková. Její zrno se pak sypalo ptáčkům, aby v zimě měli co do zobáku. Naše babička chtěla vždy rostliny kvetoucí a pak nějaké pro zdraví. Ty většinou nekvetly, ale dávaly se třeba do čaje. Takže jsme mívali obojí.

zahradní květ

Nyní na zahrádkách většinou vidíte španělský trávník a bazén, nebo nějaký kus kamene. Inu, není třeba se o to nějak moc starat. Jednou za čas se to pokropí chemií a někdy zalije vodou. A občas se pro něm někdo projede se sekačkou. O květiny je třeba se starat skoro neustále. Některé se musí přivazovat ke kolíkům, jako naše lilie s krásnými velkými bílými květy. Tak velké je neměl nikdo v okolí a každý chtěl vědět, odkud jsou, jenže to asi nevěděla ani naše maminka. Prý po babičce… Když nám zahrada kvetla, tak se lidé zastavovali, tedy hlavně kvůli těm liliím, ale také zvláštním kosatcům.

zahradní květ

Ani jejich původ maminka neznala. Vždycky prostě jen nechala cibule na další rok a stejně tak k nim přišla. Prý už neví, kdo jí je dal. Ale nebyl to nikdo z okolí, protože to by je měl na zahradě také. Na květiny pak mimo lidí koukali také různí živočichové, takže tam bylo plno včel, čmeláků a motýlů. Všelijaká havěť přišla naše království zkontrolovat a všem se asi velmi líbilo. Bodejť by ne. Pokud maminka nebyla někde hluboko v útrobách domu, mohli jste ji spatřit jedině na záhonech. Zde hnojila přírodním hnojivem a také plela. Výsledkem pak byly silné a zdravé rostliny.